Přinášíme zprávu z našeho cyklovýletu do Švýcarska.
Cílem naší výpravy bylo pokořit nej silniční sedla v Bernských alpách. Ubytování jsme měli v podobě pronájmu celého domu, který jsme měli sami pro sebe v horském městečku Andermatt a nutno podotknout, že tedy bylo perfektní, a to jsme ani nevyužili např. kulečník a ve vířivce jsme toho také moc nenaleželi. Čtvrteční přejezd přes Německo jsme s minibusíkem zvládli v pohodě a plynule.
Ačkoliv konec září nesl riziko špatného počasí, opět jsme zažili tři dny modrého nebe a hřejícího slunce. Užili jsme si perfektní silnice bez děr a tolerantní řidiče. Ačkoliv toho bylo první den fyzicky fakt dost, ujeli jsme to všichni (gratulace!) a máme na co vzpomínat. To, že jsme vynechali Nufenenpass nám nevadí a těšíme se na něj někdy příště. Jeli jsme celkem 4 na cyklokrosových / gravelových kolech a byli jsme naprosto spokojeni (pohodlí, převody), příště zařadíme i nějaké šotolinové úseky, abychom se dostali dále do hor.
první den - pátek:
okruh 120 km královská etapa přes tři super kopce Sustenpass 2224 m n.m., Grimselpass 2165 m n.m. a Furkapass 2436 m n.m. - převýšení 3700 m!
Na pátek ráno nás čekal velice náročný program a to okruh přes tři sedla o délce 120 km (kratší to prostě nešlo), který jsme měli v plánu mnoho let. Protože se již dny zkrátily a byl to program opravdu našlapaný, tak jsme ráno vyráželi již po sedmé hodině v době, kdy slunce ještě bylo schované za okolními štíty. Jeli jsme okruh proti směru času tak, abychom dojížděli do cíle z kopce, a tak nás po ránu čekal 10 km sjezd do Wassenu s cca 500 m výškovými metry. Z Wassenu (900 m n.m.) nás čekalo stoupání na první sedlo – Sustenpass s výškou 2224 m n.m. Začátek ve Wassenu nabízí zajímavé pohledy, vlastně zajímavé pohledy jsou tam tedy všude :-), hluboké údolí, tunel, most, železniční tratě.... Na sedlo se stoupá bočním údolím podél říčky Meienreuss po silnici s příjemným sklonem, po které místní pasáčci i honí krávy na pastvu. Na závěr jsou dvě serpentiny a krátký tunel. Podél tohoto stoupání vede bajková trasa po původní historické cestě, která by také stála za projetí. Celý den jsme měli rozhledy na okolní hory s výškou kolem 3500 m n.n., počasí nabídlo modré nebe a sluncem chvílemi až příliš pálícím. Sjezd do Innertkirchenu je mnohem více zatočený a nabízí mnoho pěkných výhledů. V Innertkirchenu (630 m n.m.) jsme si dali v hotelu Hof und Post polévku a pivo a vyrazili jsme bojovat s druhým kopcem – Grimmselpassem. Na rozdíl od Sustenpassu je silnice na Grimsel hlavnější a tak po ní jezdí více aut a motorek. Stoupání bylo místy prudší než na Susten a nejelo se úplně příjemně. Při vědomí, že nás čeká ještě třetí sedlo, toho měli někteří již tady fyzicky dost a na vrchol dojeli víc na morálku, než svaly. Na Grimsel se stoupá podél řeky Aary, která pramení v ledovcích nahoře v horách a kterou místní zachytávají ve dvou velkých přehradách (proto je v údolí mnoho sloupů a drátu vysokého napětí). Na vrcholu jsme si dali kávu/pivo, kolega v jezeře Totesee vylovil 20-ti frankovku a s časem už moc bez rezerv a velkým větrem, který hnal přes sedlo bílé mraky, jsme sjeli do Gletsche, kdy kdysi byl ledovec, ve kterém pramení řeka Rhóna jsme začali ukousávat poslední 10 km stoupání na Furkapass. Převýšení bylo cca 650 m, ve většině jsme měli pořádný vítr v zádech a až na úsek kolem hotelu u ledovce (v současné době již není ze silnice ledovec vůbec vidět) bylo stoupání celkem příjemné. V tomto kopci se naše skupina rozdělila a na ubytování jsme dojížděli roztrhaní. Kolegu, kterého při zapadajícím slunci, klesající teplotě, zvyšujícím se větru opustily 3 km pod vrcholem i poslední síly na vrchol, dovezl autem jeden ochotný Švýcar, kterémuž děkujeme. Poslední tři jsme se do závěrečného sjezdu vrhali z mlhy, tmy a 5 stupňů. I přes okolnosti jsme se v bezpečí dostali do údolí a dojeli z mírného kopce posledních 8 km do Andermattu. Na bydlení nás již čekala večeře, teplo a bublinky ve vířivce. Celkem jsme na 120 km nastoupali (a naklesali) cca 3700 m a získali jsme tak hluboký zážitek a předvedli velký sportovní výkon.
druhý den - sobota
tam a zpět přes Gothardpass 2107 m n.m. - 52 km
Na další den jsme si řekli, že místo tří stoupání nám budou stačit kopce dva a že si dopoledne projdeme městečko Andermatt. Vyrazili jsme tedy až po obědě a cílem byl Gothardpass. Gothard je jednou z hlavních spojnice přes Alpy a je perfektní, že i když se vybudují nová propojení (tunely, silnice), že byla ponechána a je udržována i původní silnice z let 1827-1830 období. Její trasa do Airolla je svým vedením a 39 serpentinami opravdu mistrovské dílo silničního stavitelství. Podélný sklon je cca 7%, takže se na kole jede celkem dobře. Připomínkou doby je i zachování povrchu z malých kostek na celkové délce cca 10 km. Ačkoliv je vybudována souběžná nová silnice, po staré jezdí mnoho turistů v autech i na motorkách. My jsme po kávě na sedle (2107 m n.m.) se rozdělili a někdo se vrátil a někteří si sjeli kus nebo i celý kopce do Airolla, aby si pak Gorharda vyjeli i z druhé strany. Zpátky do Andermattu jsme jeli po nové silnici a na prvních kilometrech to opravdu frčeloooo.
třetí den - neděle
65 km přes Oberalppass 2048 m n.m.
Na poslední den jsme se dohodli, že místo Klausenpassu si vyjedeme Oberalppass, který je hned u Andermattu. Ačkoliv předpověd věštila odpoledne déšť, opět bylo nebe vymetené a my si užili horskou silničku s perfektními výhledy na hory a místními vláčky, které po zubačce stoupaly na stejné sedlo. Následoval už jen dlouhý sjezd a pak přejezd domů.
