Začátek

Sobota 5. Květen 2018

Konec

Úterý 8. Květen 2018

Vzhledem k tomu, že vhodný termín byl začátkem května, zvolili jsme jižní část Alp, a to Karnické Alpy, kde jsme očekávali lepší počasí, nižší nadmořskou výšku atp.

Jelo nás nakonec 7 ks a akce se podařila na výtečnou.

PROGRAM

pátek 4.5.2018

přejezd přes Německo a Rakousko do Itálie na perfektní ubytování do chatiček v obci Preone

sobota 5.5.2018

Od rána bylo dost pod mrakem, chvílema i krapet kapalo, tak jsme si naordilovali nejbližší okruh z místa bydlení:

Preone – Ampezzo – nejvyšší vrchol byl Sella di Rioda 1800 m n.m. – celkem 84 km

Po odbočce za Ampezzem jsme jeli pro krásné užší silničce s několika tunely až k přehradě Lago di Sauris. Ve vesničce Sauris jsme si dali pravou italskou kávu a prosmýkli se kolem značky zákaz vjezdu do závěrečného stoupání. Silnička se ještě zúžila, byla po zimě plná kamení a občas i sněhu. Na zdánlivě nejvyšším místě jsme se sjeli a jali se pustit do sjezdu. Ovšem ouha, za nejbližší zatáčkou nás čekala vrcholová cedule a asi tak metr sněhu na silnici. Došli jsme k ceduli a řekli si, že zkusíme pokračovat dál. A tak jsme nakonec šli ve sněhu skoro dva kilometry :-). Sjezd dolů přes Pieriu byl trochu rozbitý, ale fajn. Cestou na nás začal vykukovat mýtický vrchol Monte Zoncolan (jen od pohledu děsnej kopec). Dojezd na bydlení už byl v pohodě. Navzdory mrakům jsme ani nezmokli, pár kapek se nepočítá. Večer ale pěkně sprchlo, aby druhý den mohlo být supr azuro.

neděle 6.5.2018

Resiutta – Sella Cernizza – Bovec – Passo Predel – Sella Nevea – Resiuta – 97 km

Ráno jsme přejeli busíkem přes Tolmezzo do vesničky Resiutta odkud nás čekal okruh přes Slovinsko. Začali jsme údolím stoupat na Sella Carnizza (1068 m n.m.). Opět jsme míjeli zákaz vjezdu (ten míjelo ale i pár aut a motorek) a poté, co se ztratila říčka jsme začali stoupat do sedla. Značka sice říkala 12%, ale naše kompjůtry se setrvale pohybovaly mezi 14–18%. Výhodou bylo stoupání v lese ve stínu, protože slunce už pěkně topilo. Sjezd do Slovinska byl opět plný kamení a bordýlku (prostě ještě nepřišel jarní úklid). Ve Slovinsku jsme si v bistru plném fotek marš. Titta dali kafíčko za jedno euro a vydali se údolím proti proudy Soči do městečka Bovec na výbornou italskou pizzu :-). Poté přišel na řadu druhý kopec a to Passo Predel, které je hraniční zpět do Itálie. Projeli jsme obcí Strmec a kolem válečné pevnosti se dostali na druhou stranu. Původně jsme měli v záloze odbočku na středisko Mangart do 2000 m n.n., ale kupodivu byla zavřená. Po sjetí k Logo del Predil se ještě stoupalo na Sella Nevea (1190 m n.m.) a pak následoval úchvatný skoro 30 km dlouhý sjezd do údolí řeky Fella. Zde na nás čekalo posledních 10 km jízdy po proudu a to po cyklovlakostezkce plné tunýlků a můstků.

pondělí 7. 5. 2018

Preone – Monte Zoncolan – Passo Duran – Tolmezzo – Preone – 94 km

Královský kopec celé akce, mýtický Monte Zoncolan, postrach závodníků Giro d´ Italia. Dobrovolně jsme si vybrali stoupání z Ovara, které se jelo na Giru vícekrát a které je samozřejmě těžší :-). Skoro již tradičně jsme minuli zákazovou značku a vydali se na silnici, kde jsem byli zase sami. Je to super pocit bez aut, motorek, užívat si klid a zvuk přírody, kde to největší zvíře funí drápajíce se vzhůru. Je to fakt kopec jako hrom. Letos tudy zase pojede Giro a tak jsme nahoře potkali metací vůz a jeho řidiče, který měl zrovna siestu a odpočíval ve stínu. Silnice je tak 4 m široká, v zatáčkám se moc nenarovnává a sklon je stále hodně velký. Před vrcholem jsou tři kratší dost úzké tunýlky. Vrchol se z druhé strany dotýká sjezdovek lyžarského centra. Giru už se fakt blíží, protože druhé auto, co přijelo zespoda byla moc pěkný policejní Afla, která přivezla pána a paní důstojníkovou, kteří si také projížděli trasu Gira. Sjezd du Sutria má dvě části. Z vrcholu k lanovce lyžařského centra je to úzká sakra prudká silnička, která vede chvílemi po sjezdovce. Od lanovky už se jede po klasické dvoupruhové silnici, které na několika místech dělali nový koberec (jj, Giro je významná akce). Káva byla v roztomilém bistru u Sutria, kde jsme byli postaveni před volbu: rovnou do Tolmezza nebo +20 km a 600 výškovým metrů přes pas Forcella di Lius (1040 m n.m.). Stoupání na Liuse bylo moc pěkné, hodně serpentin, krásný výhled na právě zdolaný Zoncolan. Opět tu probíhaly stavební práce a opravy povrchů, protože hoši z Gira si Liuse dají ještě před Zoncolanem (z druhé strany). Sjezd mooooc pěkný.

úterý 8. 5. 2018

Preone – Medlis – Passo Rest a zpět – 40 km

Před odjezedm domů jsme si zajeli na Passo Rest s výškou 1030 m n.m. Cestou nás čekal ještě malý brdek s pár serpentinami. Samotné stoupání na Rest (opět zavřený a bez aut) byla krásná úzká silnička plná serpentin s výhledy do údolí.
Bylo hezky a tak jsme domů jeli přes Alp přes Plöcken pass (smekám před staviteli) a Felbertauernský tunel.